Konec komunistů
Minulý týden, těsně po volbách mne kontaktoval pan Jan Voldřich ze Zadova s tím, že by bylo vhodné navrhnout soudruha JUDr. Vojtěcha Filipa na státní vyznamenání, a to za zásluhy vyvedení zločinecké komunistické strany z Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Tato vlastizrádná strana se dožila věku 100 let. Je třeba se zamyslet nad jejím dlouhým zavrženíhodným životem.
Píše se květen 1921 a v Karlíně je založena KSČ, která vznikla odštěpením ulralevicových radikálů od Československé sociální demokracie. V únoru 1929 se pak pod vedením Klementa Gottwalda plně podřizuje vedení Moskvy. Cituji jeho projev po jeho zvolení poslancem: ,,A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry ! ” pronesl Gottwald a sklidil kromě výsměchu také pobouření přítomných poslanců, kteří jeho slova nebrali vážně.
Na počátku druhé světové války po podpisu paktu Ribentrop – Molotov o neútočení se v souladu s pokyny z Moskvy KSČ oficiálně nezapojila do odboje proti okupaci Československa. Německo 1. září 1939 a SSSR 17. Září 1939 přepadli Polsko a začala II sv. válka. Po napadení SSSR a jeho vstupu do války se však stala významnou silou domácího i zahraničního protifašistického odboje Již v prvopočátcích se snažili komunističtí představitelé v čele s K. Gottwaldem dosáhnout dominantního postavení ve vedení odboje a prosazovat obnovení poválečného Československa pod vlivem stalinského SSSR.
Blíží se konec 2. Světové války a tak proběhla jednání mezi prezidentem Edvardem Benešem a moskevským vedením KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, jehož výsledkem byla dohoda o vytvoření domácí vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Uvádělo se, že vláda schválila tzv. Košický vládní program po příjezdu na československé území, dne 5. dubna 1945 v Košicích. Ve skutečnosti byl vládní program podepsán již 29. března v Moskvě. Strany londýnského exilu přijely na jednání nedostatečně připraveny. Vedle komunistů předložili návrh pouze sociální demokraté, tzv. Akční program, ten odmítl předsedající jednání sociální demokrat Zdeněk Fierlinger a byl projednáván pouze návrh komunistů, připravovaný Klementem Gottwaldem od konce roku 1944.
25. únor 1948, zločinec Gottwald převádí slova v činy. Bolševik se v Moskvě zdokonalil. Nastalo období teroru (1948–1954) bylo popraveno 241 lidí – obětí justičních vražd ( Milada Horáková, Heliodor Píka a další hrdinové). Další stovky lidí zemřeli ve vězení nebo při pokusu o útěk za hranice. Oběťmi represí byli členové západního, ale částečně i východního odboje, dále kněží, podnikatelé, soukromí rolníci, živnostníci a intelektuálové. A aby toho nebylo málo, tak na pokyny snad největšího zločince 20. století profesionálního bandity Josifa Vissarinoviče Džugašviliho – Stalina, sáhl Gottwad do vlastních řad, případ Slánský a spol, kde padlo jedenáct rozsudků trestu smrti a tři tresty doživotí.
Komunisté proti církvi.
Číhošťský zázrak je událost, ke které došlo v obci Číhošť v prosinci 1949. Při mši svaté o 3. adventní neděli 11. prosince 1949 se několikrát během kázání místního faráře Josefa Toufara pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři místního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Svědků pohybu kříže bylo asi 20. Sám farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. Páter Toufar byl umučen v únoru 1950 bestiálním Ladislavem Máchou.
Akce K je název pro nezákonnou násilnou likvidaci klášterů a mužských katolických řeholních řádů, která proběhla v komunistickém Československu v dubnu 1950. Během akce bylo v Československu zlikvidováno 219 řeholních domů a internováno 2376 řeholníků, fakticky byl zabaven movitý i nemovitý majetek řeholí (u nemovitého majetku k tomu formálně došlo až později). Důsledkem celé akce byly mimo jiné obrovské škody na kulturním dědictví národa – mnohé klášterní stavby, které představovaly unikátní architektonické památky, byly vydány na pospas chátrání či dokonce cíleně ničeny, zmizela řada vzácných tisků a byl rozkraden cenný movitý majetek, jako starobylý nábytek a podobně. Krátce po ní následovala podobně koncipovaná, ale mnohem pozvolnější Akce Ř, která byla namířena proti ženským řádům. Akce B, která měla vést k formální likvidaci všech řádů, se už z větší části neuskutečnila. Pro první noc, během které byly přepadeny a zlikvidovány kláštery, se vžilo též pojmenování Bartolomějská noc (řeholníků).
Během let 1949–1951 byli StB internováni nebo zcela izolováni všichni biskupové.
Lidé, kteří pochopili rudý teror se snažili o emigraci, mnohým se to podařilo díky takovým hrdinům, jako byli Josef a Bohumil Hasil, který byl postřelen 13.září 1950 u zaniklé obce Dolní Cazov. Na následky zranění umírá 14. září 1950 a je pochován na hřbitově v Českých Žlebech, ovšem na neznámém místě. Mezi další hrdiny, kterým se podařilo emigrovat do západní demokracie, patří i bratři Mašínové a Milan Paumer. Soudruhovi se nelíbilo, jak lidé opouštějí socialistický ráj a tak se hluboce zamyslel a vymyslel akci KÁMEN – falešnou hranici. STB si vytipovala lidi a za pomoci dvojitých agentů je nasměrovala směrem ke státní hranici. Před skutečnou státní hranicí byla několik set metrů vybudována hranice falešná, v kanceláři na „Německé“ straně byli důstojníci STB v amerických uniformách, na stole americké cigarety atd. vše bylo dokonale vymyšleno. Důvěřivý emigrant jim do protokolu vypověděl vše co STB potřebovala. Následky byly jasné. Soudy, popravy, dlouhodobé vězení v pracovních lágrech. Aby soudruzi zabránili hromadné emigraci, tak v roce 1951 začali stavět tzv. železnou oponu a podle sovětského vzoru vznikla Pohraniční stráž. Pohraniční oblast začínala už pár kilometrů do vnitrozemí, cca 100 m od hranice byly obehnány signálními ploty a samotná hranice byla označena značkami a v prvním období i plotem z ostnatých drátů, který měl být pod napětím 5 kV. Od roku 1968 jej vystřídal dvojitý drátěný plot, mezi ploty byla vrstva písku, který byl pečlivě uhrabán. Aby se zabránilo růstu travin a náletových dřevin, tak bylo celé pískové pásmo ošetřováno herbicidy. Dodnes jsou patrná místa, kde zatím ani tráva neroste.
V únoru 1951 byl zatčen Gustáv Husák a v sobotu 24. dubna 1954 byl v tzv. procesu s buržoazními nacionalisty, souzenými za velezradu, sabotáž a vyzvědačství, odsouzen za velezradu k doživotnímu trestu odnětí svobody Po odsouzení čekal na přesun do věznice v Leopoldově v tajné věznici StB v prostorách bývalého Arcibiskupského gymnázia v Praze-Bubenči. Byl jedním z mála obžalovaných, kteří při procesu nedoznali i přes mučení žádnou vinu, což mu pravděpodobně zachránilo život. Kvůli tomu, že po každém mučení nakonec odvolal své přiznání, se rovněž protáhla příprava procesu. Rozsudek nad ním byl vynesen až po Stalinově a Gottwaldově smrti, a to možná také přispělo k tomu, že unikl trestu smrti.
Mnoho režimu nepohodlných lidí bylo vyhozeno ze zaměstnání, rovněž byl postižen venkov, zemědělci byli nuceni vstupovat do JZD, úspěšní statkáři, kteří nepodlehli nátlaku, byli perzekuováni, kriminalizováni za „nesplněné dodávky“, bolševik šel dokonce tak daleko, že celé rodiny vystěhoval z vesnice, kde žili jejich celé generace v řádu desítek, mnohdy i stovek let. Následky bolševické nenávisti a ukrutnosti pociťujeme dodnes.
Gottwald po návratu z Moskvy 11. března 1953, kde se zúčastnil pohřbu diktátora Stalina si stěžoval Zápotockému, že má chřipku. Vzhledem k tomu, že byl alkoholik a byl nakažen syfilidou, což bolševik přísně tajil, tak tyto zdravotní problémy byly příčinou výdutě srdeční aorty a soudruh jim zemřel.
Měnovou reformou z 1.června 1953, se tehdejší komunistická vláda snažila dosáhnout znehodnocení měny, vypořádat se s přídělovým systémem, zastavit černý trh a také snížit poměr poptávky vůči chudé poválečné nabídce. Prezident Antonín Zápotocký dne 31. května svým projevem dementoval možnost této měny, jeho slova: „ naše měna je pevná“, byla sprostou lží a podvodem vůči občanům. Znehodnocením koruny přišli lidé o své úspory, propadly vázané vklady a došlo i k významnému poklesu životní úrovně. Bolševik se nestyděl toto opatření definovat jako vítězství pracujícího lidu a zasazení úderu buržoazii. V některých městech došlo na demonstrace,(Plzeň, Vimperk, Praha). Tyto demonstrace byly potlačeny údernou pěstí dělnické třídy tzv. Lidovými milicemi , Veřejnou bezpečností a armádou.
V šedesátých letech docházelo k postupnému uvolňování, které vyvrcholilo Pražským jarem. Dlouho jsme se neradovali. Vlastizrádci Bilak, Kolder, Kapek, Indra a Švestka doručili uzurpátoru a tehdejšímu prvnímu tajemníkovi UV KSSS Brežněvovi zvací dopis, který obsahoval výzvu k pomoci všemi prostředky proti údajné hrozící kontrarevoluci v Československu. Dopis se stal pro sovětské vedení záminkou pro invazi do Československa 21. srpna 1968. Byl psán rusky. Dopis byl podle svědků Brežněvovi předán v bratislavském hotelu Sorea 3. srpna 1968, tedy krátce poté, co neúspěchem pro sovětskou stranu skončily rozhovory mezi sovětským a československým vedením v Čiernej nad Tisou. Existence dopisu měla zůstat utajena.
21. srpen 1968 den, na který nikdy nezapomenu. Byl jsem s bratrem na prázdninách u babičky v Lásenici u Jindřichova Hradce. Ráno oči plné slz a: „kluci vstávejte, přepadli nás Rusáci“. V první chvilku jsem si myslel, že se babičce něco stalo, opak byl pravdou. Z rádia zaznělo prohlášení „ všem lidem Československa…….“ . S kamarády jsme psali hesla na sinici vedoucí z Jindřichova Hradce do Českých Budějovic. Byli jsme mladí, hrdí na svou zemi a plni nenávisti vůči hnusným okupantům.
Září a nový školní rok, pomalu začalo utahování, nesměli jsme nosit trikolóry, pravdivé nápisy o okupantech musely být smazány. Národ postupně přecházel do letargie, kterou se pokusili svými hrdinskými činy zastavit Jan Palach a poté Jan Zajíc.
Švédsko, hokejové mistrovství světa: Nádhera, naši hokejisté dokázali sbornou porazit ve dvou zápasech. Nadšení v naší zemi nebralo konce. Jenom ta hesla, na jedno si vzpomínám: „ kdepak máte vaše tanky, dali jsme vám čtyři branky“. A pak? Konec, bolševik přitvrdil. Dubčeka vystřídal Husák a nastala hnusná šedá normalizace, doba bezčasí.
21. srpen 1969, ne rusáci, ale češi a slováci v uniformách Lidových milicí, Veřejné bezpečnosti a Československé lidové armády zasahovali proti vlastním občanům. Byli i mrtví.
Rovněž došlo na prověrky a vyhazování ze zaměstnání. Charakterní, vzdělaní inteligentní lidé s rovnou páteří museli opustit svá místa. Z docentů se během dne stali topiči, kopáči , pomocní dělníci. Na jimi uvolněná místa nastoupila lůza, lidé bezcharakterní bezpáteřní kariéristé mnohdy jen se základním vzděláním.
Jak jsme se cítili? Beznaděj, na….ost na režim. Co nám zbývalo, Museli jsme se přizpůsobit. Poslouchali jsme Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu, chodili do prvomájových průvodů ( pozor, v obchodech ovoce – zelenina byly i banány). Chodili jsme k něčemu, co bolševik nazýval volbami, ačkoliv ve skutečnosti o žádné volby nešlo. Soudruh nám přikázal účast na různých politických školeních, jejich veřejných schůzí, aby nám sdělil tu radostnou novinu, jak se máme dobře. Někdy se stalo, že na tato školení přijel vyšší soudruh, předstoupil před nás bezpartijní, hluboce se zamyslel a pak to začalo. Kolik máme krav, kolik vepřů, kolik tun oceli se vyrobilo, kolik tun uhlí se vytěžilo. Ale už nám nebyl schopen říct, proč jsou fronty na maso, banány, televize atd. Pindal o naší vysoké životní úrovni. Prostě typické bolševické hovado v tesilu, děsných polobotkách a kravatou do třetiny hrudníku.
Rok 1977 Charta 77. Jedním z podnětů vzniku Charty 77 byl soudní proces s hudební skupinou The Plastic People of the Universe. Organizátory a prvními signatáři byli Jan Patočka, Jiří Němec, Václav Benda, Vlasta Chramostová, Václav Havel, Ladislav Hejdánek, Zdeněk Mlynář, Pavel Kohout, Petr Uhl, Ludvík Vaculík a Jiří Hájek. Jeden ze tří prvních mluvčí, profesor Jan Patočka, byl také první obětí represí komunistického režimu vůči signatářům Charty 77, když 13. března 1977 po několikahodinovém výslechu zemřel. Jeho pohřeb v Břevnově se stal významnou událostí protikomunistického odporu.
Rok 1989 byl rokem demonstrací. Palachův týden ( jeho sebeupálení nebylo bezvýznamné), 21. srpen, 28. říjen a konečně 17. LISTOPAD. Zvonění klíči, obrovská radost a úžasný pocit z nově nabyté svody. Husáka střídá pan prezident Václav Havel, který dovede naší zemi k svobodným volbám.
8. – 9. červen 1990 svobodné volby. V Praze na Staroměstském náměstí vystupuje Česká a Moravská filharmonie, Bedřich Smetana Má vlast, diriguje Rafael Kubelík.
21. červen 1991. Odchází poslední okupant, jsme svobodnou zemí a velký dík patří Michaelu Kocábovi a Václavu Havlovi.
1989 – 2011, komunisté jsou stále v poslanecké sněmovně. Chtějí škodit, jejich chování hraničí s vlastizradou, soudružka Semelová zpochybňuje Miladu Horákovou, prý se přiznala, tvrdí zarytá stalinistka.
16. říjen 2021- tento den by mohl být státním svátkem, komunisté se ocitli tam, kam již dávno patří. Konečně nejsou ve sněmovně, škodili této zemi 100 let. Přesto se najdou jedinci, kteří tuto zločineckou stranu volí, podporují a hrdě se k ní hlásí.
Sečteno podtrženo, komunisté mají na svědomí stovky mrtvých, stovky nevině trestně stíhaných a vězněných, nesou plnou zodpovědnost za devastaci venkova, za pokřivenou morálku, za okupaci naší země. Jejich vinou jsme slavili různá bolševická výročí, ve školách se neučilo o Masarykovi, či Benešovi, zato však měli plná ústa Lenina a jemu podobných lumpů. Museli jsme se zúčastňovat oslav „vítězného února“ píši malé v velké si nezaslouží, oslav VŘSR. 28. říjen byl pouhým dnem znárodnění. Hrdost na vlastní národ se pomalu vytrácela. Jejich slavné „Se Sovětským svazem na věčné časy“, trvalo dlouhých 41 let. NEZAPOMENEM !!!!!
Závěrem je třeba poděkovat soudruhu JUDr. Vojtěchu Filipovi, že se mu konečně podařilo toto rudé uskupení dovést na smetiště dějin. Ještě malá prosba, už se nevracejte, NIKDY…
Vimperk 19.10.2021
Bohumil Kantor
Použitá literatura:
Černá kniha komunismu
Kruté století
Falešná hranice
Wikipedie
{jcomments off}
