Miniatury: Kreslí a chechtá se

 

Kreslí a chechtá se

 

 

 

      Překvapil mě tu Tonda. Musím si dát pozor, počmárá mi uhlem každý papír, sebral mi čtvrtku á dvě, načrtl z okna krajinu, teď kreslí slunečnici, “dej to tý černý holce,” přikazuje mi, má na mysli Nikolu z Volar, která sedí ve společenské místnosti u kluků co tu válí pinčes. Najednou se Tonda zvedne, jako by celý ztuhl úlekem, “jdu dolů,” hlásí huhňavě a jeho tvář jako kulisa změněná k dalšímu dějství celá zvážněla a znavila se. Z nosu a úst mu tečou sliny na hustý vous a tričko, které skrývá pod rozhalenou flanelovou košilí. Jeho černobílá slunečnice má trochu rozpustilý výraz a džbán jako by rozšiřoval ústa ke sladkému úsměvu.

      Tonda se chechtá a vzápětí kreslí další obrázek, před mým zrakem se náhle klene nahá žena. Mám pocit, že se tou kresbou vysmívá světu, jako by říkal: Tady to máte. A netvařte se, že o tom nevíte! Jeho ruka je lehká, nanáší linky, jako by o čtvrtku jen škobrtala, jako by se dotkla hladiny a zase by se vznesla co černý pták s úlovkem.

      Hned k němu přisedám. “Na, dokresli to,” ukazuje mi jakousi abstrakci. Pouštíme se do společného díla a už se chechtáme oba, prsty máme černé a když si bereme na pomoc barevné křídy, jsme i my pestřejší. I stůl je barevný a nakonec i podlaha, některé křídy jsme rozšlapali nebo je sfoukli z našich výkresů celé rozdrcené.

 

 

 

– – –

 

 IMG 5964

 

  Tonda se vrací ke mně do druhého patra.

      “Včera jsem viděl v očích rozbouřený Tichý oceán,” oznamuje mi. “Hnala se tsunami, okolo kroužil při obzoru duch svatý, to když je vidět Jupiter, Saturn a Venuše, jejich souběh a Pluto se stáčí na periér, nejbližší místo na povrchu ke slunci, tam, kde bydlím, v Jindřichovicích sedm, u kříže, na kterém nic není, tam se lámou světy, na jih, na sever, na západ, na východ, severní a jižní pól. Je to slepá ulice. Je to slepé oko. Je to slepé střevo.”

      Poslední věty mi Tonda sděluje na odchodu, otáčí se na půl hlavy stále dál a najednou húúú, zase se blíží. “Jestlipak víš, proč se neozývá ozvěna?” ptá se a hned odpovídá: “Protože vysekali stromy, protože veverky tam vysázely oříšky a špačkové tam vysázeli bezinky.” Zase odchází, udělá par čar na čtvrtku a je zpátky, sliní čím dál tím víc.

      “Víš, co je nejzajímavější věcí ve vesmíru? Paměť světelného paprsku. A jestlipak víš, jak jsi starej?”, ptá se. A nedočkavě opět odchází k rozkreslenému obrázku. A přes rameno komusi odpovídá, možná už to já nejsem: “Jako Země.”

 

 

 

– – –

 

 

 

       Ráno potkávám Tondu na kuřárně. Zapaluje si cigáro a mumlá: “Já si vezmu nejnešťastnější žebro na světě.” O hodinu později vypravuje tento zajímavý příběh: “Oni měli mlátičku a nadělali z toho vejfuk, a ona přišla, že by potřebovala tu mlátičku, tak jsem jí řek, tady máš ten vejfuk, a udělej si z toho mlátičku, ty babo.” A pak si povzdechne na chodbě při pohledu do rajského dvora: “Ony mi nejdou otevřít tuty vokna. Já tady totiž krmím vrabčáky a nejhorší jsou tu ty dvojitý okna, protože teďko se sem nedostanou ani pavouci, sakra!”

       Rád rozvádí příběhy postrkované dopředu nečekanou logikou. “Víš, jaký mají vliv staré panny na bojovou morálku námořníků?” ptá se mě. “”Staré panny chovají kočky, kočky žerou myši, ty žerou čmelákům hnízda, když je víc čmeláků, je i víc jetele, je víc krav a bejků, víc masa pro anglické námořníky před bitvou.”

       A někdy přechází až do dadaismu. “Co udělá koza, když ji hlídá zahradní kůň?” Když si člověk neví rady, odpoví zase tak trochu na odchodu: “Koza uhlí nežere.”

Jiný příběh mohu i v podobě krátké lyrické básně:

 

 

 

 

Vem kámen

a pusť ho,

to je příčina padání vlasů,

gravitace. Kdyby neexistovala,

vznášely by se ve vesmíru,

cestou na měsíc,

za broušenými kameny,

vesmír je věčný,

čas i prostor,

člověk věčný není.

 

 

 

– – –

 

 

 

 

      Následuje další a další Tondova návštěva horního patra, kuřárny i společenské místnosti. “Pamatujte si, že žádnej Žid nikdy nechodí brečet na svůj vlastní hrob,” poučuje kohosi a pak se sklání nad Nikolou.

“Víš, co je monte?” ptá se.

“Jogurt,” odpovídá Nikola.

“To je zárodek úhořů,” poučuje ji Tonda. “A ty jsi panenka, zroditelka úhořů.”

      Ale pak se obrátí na romskou pacientku Evu, která v nervozitě podupává nohama. Žebrá cigára, vysypává z vajglů tabák a na hlavě má rozčepýřené černé vrabčí hnízdo. “Ty jsi opice,” osočuje ji. “Skáčeš po stromech. Měli by tě dát na karanténu.”

“Magore!” oplácí mu Romka.

       Pak Tondu potkávám u automatu na kávu. “Stojím na jedný noze, protože mám žízeň, říká mi. Pak automat vytrhne ze zásuvky. A rázem jsme několik dní bez kávy.

 

 

 

– – –

 

 

 

      Kreslíme s Tondou vedle sebe. Toník zalil akvarelové barvy limonádou. “Jak to pěkně pění,” libuje si. Maluje abstraktní krajinu. “Souboj titánů,” komentuje to. “Tady je motýl, tady prase.” Nejraději načrtáváme nahé ženy.

      “Jedna a druhá ty ženský vypadaj stejně a všechny do sebe zepředu pasujou,” rozjímá Tonda, když si předtím roztrhl celé tričko. Je mu horko a látka je mu těsná. Potí se. Slintá. “Ženskou nemůžeš posadit na rozpálenou plotnu, ale na stůl ano, protože stůl má čtyři nohy. Ženy špatně rodí, protože chodí vzpřímeně, hovno dělaj a doma lezou po čtyřech.”

      Pak vzpomíná na své narození. “Když jsem se narodil, tak bylo takový sucho, že mě museli koupat v suchý vodě. Dávali mi suchou kaši. Neměl jsem dobrý známky. Styděl jsem se za svý rodiče, nevěděl jsem, komu jsem se narodil.”

 

 

 

– – –

 

 

 

       Tonda všechno odnáší. Na poslední chvíli si všimnu, že mizí s válečkem na nudle, kterým si vyrábím z keramické hlíny plášť na výrobu hrnečků. Pak ukradne někomu limonádu a nakonec i kytaru. Venca u něj najde svůj sešit i s napsaným životopisem.

       Ráno přišel na rozcvičku i náš spolubydlící depkař Pavel a naříkal, že mu někdo odnesl rozečtenou knížku. “Měl jsem tam záložku,” vzdychal a pomrkával nesmělýma očkama.”Klidně bych tu knížku někomu dal, ale neměl jsem ji dočtenou. Byla zajímavá.”

       “To byl asi Tonda,” řekl jsem a pracovní terapeutka dodala: “Nenechávejte nic na stolech. Tonda je nemocný člověk, co vidí, to sebere, bude to mít dole v aktovce, je teď na tom špatně, za pár dní to bude jiný člověk, uvidíte sami.”

       Tondova hektická činnost se postupně mění ve zlobu. Když mu někdo dá cigaretu, vyhodí ji do vzduchu nebo zlomí. Jak se někdo objeví u jeho tvůrčího stolu, je zle. Míří sem ta hubená žena zespodu s nakrátko střiženými vlasy se stařenkou, kterou tu učí psát jednoduchá slovíčka, sčítat a také spolu vybarvují mandaly. Tonda je řevem vyhání, obě zakřiknuté ženy s omluvným úsměvem odcházejí, pak se Tonda vrací, chce nám nabančit, vyzývá nás, abychom si sundali brýle, že nám jednu vrazí, chystá se všechno oznámit sestrám, aby nás mohli zatknout.

       Na společné komunitě chvíli nemlčí. Sestry se snaží zadržet smích. Mají kamenné tváře. “Máte nějaké problémy? Nelíbí se vám něco, ztrácí se vám věci z ledničky?”.

       “Mně se nelíbí, že nedopalky házej do těch nádob a kotelník to musí přebírat,” melduje Toník.

“To jsou popelníky, dědo, ne kotelníky,” směje se Nikola.

 

 

 

– – –

 

 

 

      Tonda zpomaluje. Vychází k nám do horního patra čím dál tím méně. Podám mu čtvrtku. Už jen á čtyřku. Udělá tři čtyři čáry. Náznak čehosi, co už nerozvine. Pohyby zpomalují a ze zpráv jedné lidské duše se zachovávají už jen torza a stále menší zlomky.

 

(poděkování za pomoc při zaznamenávání Tondových hlášek děkuji spolupacientům Nikole, Martinovi a Jirkovi).

 

 

 

 

Text : Roman Szpuk

 

 {gallery}Jitka/rok2020/leden/miniatura_nedele{/gallery}

 

 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2020:  

 

1. Tchořovické rybníky
2. Propustka

 

 

 


 

 

 

 MINIATURY Romana Szpuka 2019:  

1. Posed u Modravy 
2. Výstup na Stožec 
3. Dlouhé zimní noci   
4.Předjarní povídání  
5. Jarní vítr  
6. Náušnice paní Zajícové 
7. Soumrak na Šeravě 
8. Hle, dělám věci nové 
9. Fragmenty 
10. Kohout  
11. Svár zimy a jara 
12. Jepičí láska 
13. Hadí vrch 
14. Voda, voda 
15. Čtení v kavárně na Dvorku 
16. Cesty nevyzpytatelné 
17. Pouť po Českém středohoří
18. Svatá petflaška 
19. Socha Mír
20. Kouzlo červnových večerů
21. Polonina, Svidovec
22. Světlušky, červencové mrazy a pout
23. Čas patří jen hodinám
24. Výstup na Goverlu a Popa Ivana Černohorského 
25. Quasi una Fantasia
26. Proměny
27. Sociálka
28. Bouře nad Gabrétou
29. Chamtivci
30. Tiché vytrvalé rytmy 
31. Noci, jimiž nezní žádné rozkazy
32. Rázem jsme všichni vzhůru 
33. Přízemní mlha
34. Höllbašský vodopád
35. Dušičková spektra
36. První doteky ledu
37. Světlo na mlhách
38. Zdivočelé fotografie
39. Flák srnčího
40.Čarovné mávátko 
41. Hořící srdce
42. Tchořovické rybníky
43. Propustka

 

 



 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 : 

 

1.  Loučení s Friederike
2. Krátká zastavení   
3. Oheň tání 
4. Nesouvislý dialog  
5. Něžné objetí
6. Mráz a srdce
7. Tichá křídla
8. Co si myslí planety 
9. Bezejmenný potok
10. Pouť okolo andělky 
11. Město je jiné
12. Osamělci 
13. Staří a mladí 
14. Zpáteční cesta 
15. Chodím furt v pantoflích 
16. Toto místo 
17. Celé jaro  je erotické  
18. Na Brantlově dvoře
19. Socha Rodina 
20. České středohoří a Šumava 
21. Hýlové a blesk  
22. Bělásek a děti  
23. Omývání barev
24. Bolest křídel  
25. Slunovratova noc 
26. Květina nezradí svůj květ
27. Barvy čaje  
28. Ještěrčin ocásek 
29. Střet dvou vášní 
30. Zatmění  
31. Pavlínka
32. Perseidy 2018
33. Sarančatům sklaplo
34. Prokletí milenci 
35. Zanechávaje příbytek otevřený  
36. A měla jsem tě ráda? 
37. Vážka rudá 
38. Kohlschachten  
39. Na cello hraješ 
40. Zlatá a černá 
41. Panta rhei
42. Palvínov a Vatětice
43. Říjnové květy jahod 
44. Vratká lávka slov 
45. O solitude 
46. Listopadové toulky 
47. Zasněžené město 
48. Přebrodit Křemelnou

 

 


  

 

 MINIATURY Romana Szpuka 2017 :   

1. Uplakaný čert
2. Hrušky 
3. Vánoční vzpomínka 
4. Co všechno ten nástroj dovede
5. Nešahej na ten sníh 
6. Otto Hrdin
7. V údolí Losenice  
8. Pavoučice sněžn 
9. Šla Kačenka podle vody
10. Vzpomínka na Krýmuse
11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati
12. Letící oblaka
13. Pan Kodýdek
14. Cesta pulsu
15. Život a smrt
16. Deštníky
17. Poklady
18. Krucifix
19. Velikonoční vejce
20. Koza v kapli
21. Kolečka vypálené trávy 
22. Boubínská noc 
23. Ovečky
24. Bratři Kazarovi  
25. Domov
26. Táta 
27. David je fatalista
28. Noční bouřka na Boubíně 
29. Fenka a okoun
30. Duha 
31. Cestou z Najmanky na Radost 
32. Žluna 
33. Rehabilitace
34. Bez střechy
35. Jako bílý šátek 
36. Nepoučitelní 
37. Dobršská brána 
38. Hvězdy a psík 
39. Malá ťapkající holčička 
40. Zářijové plody 
41. Buchingerův dvůr  
42. Pouť na Luzný
43. Jaké má oči?  
44. Nejmanka u Hrbu  
45. První sníh  
46. Úplňková noc 
47. Jepice 
48. Herwart a Empedokles 
49. Dálky na dosah 
50. Lidská zima
51. Gráve Gabréta 
52. Flöhturm 
53. Blízkosti opuštěných 
 

{jcomments off}