2

Miniatury: Fragmenty

Fragmenty

 

1      Poštolky se páří na ciferníku vimperské zvonice. Mířím ke Kozárům na hořické trubičky. Paní Kozárová mě zve na kávu. Sedím tu sám, málokdy sem někdo zabloudí, aby vstoupil do pomaleji plynoucího času. Mám někdy pocit, že tu nacházím teplo ztraceného domova. Alespoň na chvíli.

     „Byl jsem v nemocnici za mámou,“ vypravuju jí. „Je tam Danuška, vychrtlá stařenka. Chodí po chodbě sem a tam. Nemůže najít dveře svého pokojíku. ‚Pojďte, já vás nasměruju,‘ říká sestřička a odvádí ji k jejím dveřím. Je to marné. Danuška je za chvíli na chodbě a opět bloudí. Její řeč se skládá z fragmentů myšlenek. Jako slova nalezená na útržcích papyrů někde v poušti. Nebo zlomky citací z Hérakleita. Usmívám se. A ona podezíravě: ‚Proč se smějete?‘ ‚Kvůli jarnímu sluníčku,‘ ukazuju z okna. Tu Danuška zvedne prst, jako by se chystala říci něco velmi důležitého. ‚Já říkám, člověk si na něco sáhne… Pak je to velký… A nakonec je to zbytečnost.‘ … Tohle byla nejsouvislejší myšlenka, kterou jsem od ní zaslechl.“

 

***

 

     „Dělala jsem pečovatelku v soukromí,“ odpovídá mi paní Kozárová. „Starala jsem se o dvě staré paní, dělnici a někdejší úřednici u nějakého továrníka. Dělnice měla o něco vyšší důchod. A úřednice jí to záviděla. Dělnice byla slepá. ‚Vidíš, jak krásně svítí měsíc?‘ ptala se jí úřednice. ‚Vždyť víš, že už roky nevidím,‘ odpověděla jí dělnice. ‚Ale tohle musíš vidět,‘ odpověděla ta úřednice, jako by jí tu slepotu nevěřila.“

     „To, jak jsme žili, ukáže se pak ve stáří,“ uvažuju.

     „Stačilo moje jméno,“ pokračuje paní Kozárová. „Starala jsem se o Němku. Za druhé světové války přišla někde na východě o syna. Když zjistila, že se jmenuju Ivana, říkala: „Die russische Frau vill ich nicht.“

 

***

 

     Paní Kozárová má vynikající paměť. Vzpomíná, jak se v dětství pohybovala v Chomuticích u Hořic poblíž ústavu péče. Vedly to tam boromejky.

     „Ani čtyři roky mi nebyly,“ vypravuje. „Každý z chovanců dostal na den úkol. Jeden děda měl sbírat hluchavkovité květy, ale nechtělo se mu. Seděl na náspu a já mu je co malá holčička sbírala. Jiný chovanec měl hydrofobii. Sestry ho jednou týdně musely svázat do kozelce a umýt. Slyšela jsem ho, jak řve. Vrchní sestře se říkalo velebná matinka. Jmenovala se Odona, měla zlatý zub a smrdělo jí z pusy. Chtěla mě chovat, ale já se bránila. Ještě vidím její sladký úsměv a ten zlatý zub, který tak zlověstně trčel. Říkala, že se jí zjevuje Panenka Maria. Jednou jsem se šla podívat, kde se jí zjevuje. Měla tam porcelánovou sošku a já už takhle malá jsem si skepticky řekla: No jo, to je ta Panenka Maria, co se ti zjevuje. Sloužil tam Páter Melich. Dělal něco na zahradě, na hlavě nosil kapesník s uzly v rozích a připomínal mi Mojžíše, ten se také zobrazuje s rohy. Odona byla zlá. Ale sestra Jana byla mladá a hodná, té bylo tak pětatřicet let. Učila děti, jinak žila v klauzuře. Občas jen tak z rozvernosti s dětmi utekla ven a pak ji za to stíhaly různé tresty. A byl tam ještě jeden páter. Jmenoval se Sedlák. To byl její milý. Ostatní sestry ho Janě záviděly. Páter Sedlák uměl všechno opravit. Pustil se i do traktoru. Ještě vidím, jak mu zpod něj čouhaly nohy v klerice. Šla kolem něj jakási sestra a řekla mu: ‚Pane faráři, vy zas budete jak čuně.‘“  

 

2

 

MINIATURY Romana Szpuka 2019: 

 

1. Posed u Modravy 

2. Výstup na Stožec

3. Dlouhé zimní noci 

4. Předjarní povídání 

5. Jarní vítr

6. Náušnice paní Zajícové

7. Soumrak na Šeravě 

8. Hle, dělám věci nové 

 

 


 

MINIATURY Romana Szpuka 2018 :

 

1. Loučení s Friederike

2. Krátká zastavení   

3. Oheň tání 

4. Nesouvislý dialog  

5. Něžné objetí

6. Mráz a srdce

7. Tichá křídla

8. Co si myslí planety 

9. Bezejmenný potok 

10. Pouť okolo andělky 

11. Město je jiné 

12. Osamělci 

13. Staří a mladí 

14. Zpáteční cesta 

15. Chodím furt v pantoflích 

16. Toto místo 

17. Celé jaro  je erotické  

18. Na Brantlově dvoře

19. Socha Rodina 

20. České středohoří a Šumava 

21. Hýlové a blesk  

22. Bělásek a děti  

23. Omývání barev 

24. Bolest křídel  

25. Slunovratova noc 

26. Květina nezradí svůj květ

27. Barvy čaje  

28. Ještěrčin ocásek 

29. Střet dvou vášní 

30. Zatmění  

31. Pavlínka

32. Perseidy 2018

33. Sarančatům sklaplo

34. Prokletí milenci 

35. Zanechávaje příbytek otevřený  

36. A měla jsem tě ráda? 

37. Vážka rudá 

38. Kohlschachten  

39. Na cello hraješ 

40. Zlatá a černá 

41. Panta rhei

42. Palvínov a Vatětice

43. Říjnové květy jahod 

44. Vratká lávka slov 

45. O solitude 

46. Listopadové toulky 

47. Zasněžené město 

48. Přebrodit Křemelnou

 

 


 

 

MINIATURY Romana Szpuka 2017 :

  

1. Uplakaný čert

2. Hrušky 

3. Vánoční vzpomínka

4. Co všechno ten nástroj dovede

5. Nešahej na ten sníh

6. Otto Hrdina

7. V údolí Losenice  

8. Pavoučice sněžn 

9. Šla Kačenka podle vody

10. Vzpomínka na Krýmuse

11. Mrazivá noc na Perle pod Jezerní slati

12. Letící oblaka

13. Pan Kodýdek

14. Cesta pulsu

15. Život a smrt

16. Deštníky

17. Poklady

18. Krucifixy

19. Velikonoční vejce

20. Koza v kapli

21. Kolečka vypálené trávy 

22. Boubínská noc 

23. Ovečky

24. Bratři Kazarovi  

25. Domov

26. Táta 

27. David je fatalista

28. Noční bouřka na Boubíně 

29. Fenka a okoun 

30. Duha 

31. Cestou z Najmanky na Radost 

32.Žluna 

33. Rehabilitace 

34. Bez střechy

35. Jako bílý šátek 

36. Nepoučitelní

37. Dobršská brána 

38. Hvězdy a psík 

39. Malá ťapkající holčička 

40. Zářijové plody 

41. Buchingerův dvůr  

42. Pouť na Luzný 

43. Jaké má oči?  

44. Nejmanka u Hrbu  

45. První sníh  

46. Úplňková noc 

47. Jepice 

48. Herwart a Empedokles 

49. Dálky na dosah 

50. Lidská zima

51. Gráve Gabréta 

52. Flöhturm 

53. Blízkosti opuštěných

 

{jcomments on}